Možná už jste se někdy s kamarády ve škole tohoto tématu dotkli. A možná jste se do krve pohádali. A nebyli byste jediní. Spor o to, jestli jsou hudební videoklipy vysoké umění nebo jen komerční reklamní obrázky, vznikl patrně už s prvním videoklipem.
Videoklip je skoro stoletý stařeček
První videoklipy, nebo něco, co takto můžeme nazývat, dělal Lee Dee Forrest ve 20. letech minulého století. A také bychom za ně mohli považovat animované filmečky Oscara Fischingera. Hudební animací se zabýval také Walt Disney ve filmu Silly Symphonies v roce 1929.
Když chceme pitvat hudební videa, je možné mnoho přístupů. Většinou to ale stejně končí rozdělením videoklipů do černé a bílé škatulky. Tohle je komerce a tohle umění. A komerce se už tradičně spojuje s prvoplánovým obchodem, kdežto umění s kreativitou.
Není to ovšem vůbec takto jednoduché a videoklipy by se dnes daly rozdělit do tří základních typů podle stylizace hudebníka.
Který hudebník vás naláká? Exhibicionista, bard nebo šaman?
V prvním typu se hudebník stylizuje jako obchodní exhibicionista. Snaží se všechno dostat do centra naší pozornosti a „prodat“ to. Svůj hlas, tvář, životní styl. Nechce ovšem nutně jen naše peníze. Kdepak, chce mnohem víc. Chce úspěch. Chce, abychom ho milovali, poznávali na ulici, chce nás inspirovat.
Dokonalými exhibicionisty jsou The Cure v písni Friday I’m In Love
http://www.youtube.com/watch?v=mGgMZpGYiy8
Druhý typ umělce si bere inspiraci z dávných potulných pěvců neboli bardů. Je jen vypravěčem příběhů, kterým dodává melodii a svůj příjemný hlas. V příběhu může sice i vystupovat, ale spíš nám ve svých klipech předkládá audiovizuální poezii. Banální příběhy transformuje na nesmrtelné poučení o životě a smrti.
Jedním z nejlepších bardů je určitě Bruce Springsteen. Dokazuje to skladbu za skladbou, například v Streets Of Philadelphia.
http://www.youtube.com/watch?v=4z2DtNW79sQ
Třetí typ hudebníka je šaman. V klipu ho většinou ani neuvidíme. Rád oživuje mrtvé předměty nebo jim tvoří originální alter ega (třeba formou animovaného klipu). Snaží se nás provést duchovními stránkami našich životů pomocí hudbou podkreslených obrázků a magických atributů. Tvrdí nám, že ve všem je nějaký smysl, a že žijeme v tomtéž magickém světě, jako naši předkové.
Typickým příkladem šamana je Cher a její klip Believe.
http://www.youtube.com/watch?v=LbXiECmCZ94
Videoklip nás jednou rozesměje, podruhé rozpláče
I tam, kde je v klipu patrná komercionalizace, neznamená to ještě nepřítomnost jakékoliv vznešenější myšlenky. Velká lidská témata jako jsou láska, smrt nebo svoboda se z umění videoklipu rozhodně nevytratily.
Kromě toho je videoklip pro přímé reklamní účely využitelný jen obtížně. Hudba i obraz působí zejména na naši iracionální stránku. Sděluje nám spíše pocity a nálady a stejný klip nás jednou rozesměje a podruhé klidně rozpláče. Proto naši reakci na tyhle hudební obrázky nelze tak jednoduše měřit ani odhadnout.