Máte někdy neodbytný pocit, že je naše společnost plná falše, pokrytectví a konzumu, a že zákony slouží jen vyvoleným? Tak to jste možná skrytí anarchisté nebo dokonce punkeři.
Výtržníci bez budoucnosti
Hnutí punk získalo svoje označení z anglického výrazu pro výtržníka nebo taky pro nesmysl. Je to slovíčko mnohovýznamové, ale ukazuje na něco nepotřebného, šokujícího nebo stojícího na okraji společnosti.
Hudební proud punk je zároveň také životním stylem s velmi jasným a přímo demonstrovaným názorem. Punkeři se ostře staví proti stávajícímu establishmentu a kritizují konzum, stádovitost a honbu za penězi. Sami žijí bez omezení a naplno, tak, jakoby se neměli dožít zítřka. Proto je také jedním z hesel tohoto hnutí No Future!, tedy žádná budoucnost. Základem punku jako takového je okázalá provokace, která má sloužit jako impulz k probuzení nepunkerů do reality.
Novodobí indiáni?
Hnutí punk se vyvíjelo delší dobu, ale přesto se jeho počátky datují až do 70. let 20. století do Anglie. Tou dobou se punkeři aktivně vydělili a vymezili vůči ostatním komunitám, jako byli například skinheads. Kvůli odlišení a také jako symbol nespoutaného, svobodného a civilizací nezatíženého života si zvolili tzv. číro, které se inspirovalo indiánskými účesy. Je to ten známý nevyholený pruh vlasů uprostřed hlavy, který si punkáč může obarvit a natužit do nepřehlédnutelného hřebenu.
Satira bez servítků
Hudebně se punk hlásí k syrovým počátkům rocku. Také využívá jednoduché, průrazné melodie o maximálně třech akordech a ostré, často satirické texty, které si neberou servítky. Za zakladatele a největší legendu punku je považována kapela Sex Pistols, ačkoliv před nimi se o podobné nakopnutí pokoušelo víc hudebníků. Jenže těm to prostě nevyšlo.
U nás to měl punk o to těžší, že přišel do komunistického režimu. Byl pochopitelně zakázaný, ale přesto se pomalu prosazoval. Působili u nás již legendární HNF nebo Extempore. Po sametové revoluci se projevil hlad po tomto protestním stylu života a punkové kapely se vyrojily ve velkém množství, stejně jako punkáči samotní.
Keep jumping, bro
Punk má také svůj specifický tanec, kterému se říká pogo. Jde vlastně o jakési poskakování, při kterém je záhodno skončit na stejném místě jako před výskokem. Při tom se mohutně mává rukama pro udržení rovnováhy a okázale metá čírem.
Až budete na nějakém punkovém koncertě, můžete se přesvědčit, že takhle hupsat není vůbec jednoduché. A to nemluvíme o tom, jak situaci komplikuje alkohol. Udržet rovnováhu je pak opravdový oříšek. Každou chvíli někdo skončí na zemi, porazí při tom další, a pak je potřeba se udobřovat nad panákem.
Punk nikdy nezemře!
Pokud vás tedy srdce táhne k punku, tak kromě číra a nácviku poga potřebujete ještě svou image dotvořit křivákem, roztrhanými džínsami, těžkými botami nebo naopak levnými teniskami a asi tak tunou sichrhajcek.
Přestože byl punk opakovaně prohlašován za mrtvý žánr, my víme svoje. Stále žije!