Kobza pak začal uvažovat o tom, rozmístit do ulic Prahy (i jiných měst) další piana. Měly v uspěchaném městském prostoru vytvořit ostrůvky, kde se lidé budou spontánně setkávat, naslouchat hudbě nebo ji pro druhé či pro svoje potěšení vytvářet. Inspiroval se přitom u iniciativy Street Pianos, která už od roku 2008 prostřednictvím pian s nápisem „Play me, I’m yours“ přináší hudbu do ulic více než 37 měst po celém světě.
V Praze je v současné době pian pět – některé z těch, na které se dalo zahrát v létě, byly na zimu odstraněné, aby se (s trochou štěstí) příští rok zas objevily. Nejspíš budou přibývat i další, a nejen v Praze – Kobza totiž uspořádal veřejnou sbírku, ve které se vybralo dost peněz nejen na stěhování a údržbu pian v pražských ulicích, ale i jejich rozšíření do dalších měst.
Klavíry tak už potkáte i na hlavních nádražích v Hradci Králové, Pardubicích a Olomouci. Pokud chcete zjistit, kde v ulicích si momentálně můžete zahrát, stačí se podívat na mapu na stránkách www.piananaulici.cz.
Jedno ze současných pražských pian pro náhodné kolemjdoucí (jak inzeruje plakátek na jeho boku) se nachází na Hlavním nádraží. To je pro takový toulavý hudební nástroj ideální místo. Denně kolem projdou desítky potenciálních muzikantů i diváků všech věků a národností. Kolem piana se často vytvoří hlouček, jak náhodný neznámý, do kterého byste to na první pohled nikdy neřekli, shodí z ramene zavazadlo nebo odloží kufr na kolečkách, zasedne ke klaviatuře a zahraje tak, že vám spadne čelist až na zem. Potom se zas zvedne a odkráčí, aby se ztratil v davu čekajících na vlak, který ho odveze daleko odtud… Za zvuků klavíru se o tolik lépe čeká na vlak, vítá i loučí.
Piano na Hlavním nádraží bylo jednu dobu ve vážném ohrožení. Majitelům nádraží se totiž nelíbilo, že se kolem něj shlukují bezdomovci, a tak bylo nutné ho načas odstranit. Iniciativa Piana na ulici si ale našla cestu, jak piano na oblíbeném místě zachovat – a tak je zase zpět, i s hlídačem, u kterého si můžete koupit odznáčky a pohledy na podporu projektu. Pokud půjdete po Hlavním nádraží a uslyšíte zvuky klavíru, nedivte se – a radši zamiřte směrem k nim, pokud máte chvíli času. Možná vás čeká mimořádný zážitek.
