Všichni toužíme po štěstí – a přitom se někdy zdá, že nám stále uniká. Přitom svůj pocit štěstí máme z velké části jen a jen ve vlastních rukou – nebo spíš ve vlastní hlavě. Pocit štěstí je totiž často určovaný nejen vnějšími okolnostmi, ale hlavně tím, jaký postoj k nim zaujmeme. Někdy se nám nedaří být se svým životem spokojení – a přitom občas stačí změnit jen pár maličkostí.
1. Nevážíme si toho, co máme
Je už v lidské povaze, že se často ohlížíme za tím, co mají ti druzí, a mezitím nám uniká, za kolik věcí ve svém vlastním životě můžeme být vděční. A nemusí to být jen zásadní věci, jako třeba práce, která vás baví nebo skvělý partner – i když ty bychom neměli zapomínat oceňovat určitě. Radovat se ale můžeme i z maličkostí, a často na to zapomínáme. Probuzení do krásného slunečného rána, úsměv cizince na ulici, chuť vašeho oblíbeného jídla, pampeliška rozkvetlá u cesty – to všechno jsou malé okamžiky, které se vyplatí naučit vnímat a radovat se z nich. Zamyslete se a určitě přijdete na několik drobností, které vám dneska aspoň trochu udělaly radost. Rozhodně si neříkejte, že jsou nepodstatné. To, jak je pro vás co důležité, určujete jen a jen vy. Když si budete umět vážit maličkostí, budete šťastnější, dokonce i když třeba zrovna všechny věci ve vašem životě nevycházejí tak, jak byste chtěli.
2. Nežijeme tady a teď
Jak často se trápíte něčím, co se už stalo a nejde změnit? Ublížil vám někdo, rozčílil vás, nebo jste sami udělali něco, čeho litujete? Přemýšlíte, co jste měli nebo naopak neměli říct, co by se bylo bývalo dalo udělat jinak, znovu prožíváte staré křivdy nebo trapné okamžiky… Přitom jsou to věci, se kterými se už v současné době nedá nic dělat. Nebo spíš, dá se s nimi dělat jen jedna jediná věc: nechat je být. Z minulosti bychom se měli umět poučit a nechat ji odejít, prožívat ji znovu stále dokola nám k ničemu nepomůže.
Často se také v myšlenkách zaobíráme budoucností. Všechny naše strachy pocházejí z představ o tom, co by se mohlo stát. Přitom se věci často odehrají úplně jinak. A i kdyby to tak nebylo, trápit se nepříjemnými představami budoucnosti znamená jen to, že je místo jednou prožíváte ve svých představách stále dokola. Lidé jsou mnohem šťastnější, pokud se plně soustředí na to, co zrovna dělají. Snadno se to řekne, ale je to dovednost, kterou je potřeba se naučit. Dobrým tréninkem této schopnosti může být meditace, ale třeba i fyzické cvičení. A s tím souvisí i další bod:
3. Nemáme dostatek pohybu
Je to stará a osvědčená pravda, před kterou nijak neunikneme: Pohyb rovná se dobrá nálada. Mozek při něm totiž do krevního oběhu uvolňuje látky, které snižují stres, tlumí bolest a vzbuzují euforii, ale mají například i příznivý vliv na paměť. Dobrá zpráva pro ty, kdo se se cvičením bojí začít je, že ze začátku je tento efekt nejsilnější. Pokud tedy překonáte počáteční nechuť a z pohybu se pro vás stane zvyk, budete možná překvapeni, o kolik lépe se budete cítit.
Sport vám navíc pomůže udržet se zdraví a ve formě – což výrazně zvýší kvalitu vašeho života. A přitom rozhodně není nutné (ani žádoucí) se zničit velkými výkony. K lepší náladě i kondici vám pomůže i dvacetiminutová svižná procházka. Důležité je, abyste si vybrali druh pohybu, který vás baví – když máte například rádi tanec, nemučte se místo něj v posilovně, a když nenávidíte aerobik, ale užíváte si jízdu na kolečkových bruslích, proč radši nebruslit? Pokud se cvičením začínáte, buďte trpěliví – věnujte se mu pomalu a v malých dávkách, ale pravidelně.
4. Odkládáme život „na jindy“
Kdo by neznal kouzelné slovo „prokrastinace“? Často ale neodkládáme jen povinnosti – odkládáme i věci, po kterých toužíme a sny, které si chceme splnit. Klademe si různé podmínky – „budu šťastnější, až zhubnu“, „začnu cestovat, až našetřím dost peněz“… Samozřejmě, všechno není vždycky možné hned, měli bychom ale mít na paměti, že náš život není nekonečný a pokud budeme čekat, až budou podmínky dokonalé, nejspíš s plněním svých přání nezačneme nikdy. Začněte s prvními kroky ke svému snu hned teď!
5. Neumíme na sebe být hodní
Možná to zní jako samozřejmost – ale přesto na to mnoho lidí zapomíná. Jak se chováte sami k sobě? Odkládáte svoje potřeby „na později“? Umíte si dopřát dost odpočinku a času pro sebe? A když na sebe v duchu mluvíte, zní to, jako kdybyste si povídali třeba s dobrou kamarádkou, nebo spíš jako když na dítě křičí naštvaný rodič? Kolikrát za den si vynadáte? Když se vám něco nepovedete, řeknete si, jak jste neschopní, nebo že to příště bude lepší? Způsob, jakým sami k sobě přistupujeme, je základem našeho životního štěstí.
Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/%C5%BEena-%C5%A1t%C4%9Bst%C3%AD-v%C3%BDchod-slunce-silueta-570883/