Jeho filmy vždycky poznáte. Podle kresby by mohlo jít o jakékoliv anime, ale ten pocit z jeho příběhů je prostě nezaměnitelný. Dnes bude řeč o nejslavnějším současném autorovi animovaných filmů.
Létání a ekologie jdou pěkně dohromady
Hayao Miyazaki se narodil v lednu roku 1941 v Tokiu. Jeho otec pracoval v továrně na součástky do letadel a přivedl Hayaa k zálibě v létání. V každém z jeho filmů někdo nebo něco létá.
První Miyazakiho film, Naushika z Údolí větru (1984), se odehrává v postapokalyptickém světě, zamořeném jedovatými pralesy. Už v této prvotině se objevují Miyazakiho leitmotivy. Najdeme tu létání, silnou ženskou hrdinku, co jen tak nevzdá, a ekologické poslání.
Díky okamžitému úspěchu si mohl Miyazaki založit vlastní studio, pod jehož záštitou tvoří dodnes. Jmenuje se Ghibli (podle letadel z 2. světové války) a ve znaku má lesního ducha Totora.
Létá město, čarodějky i letci
Po Naushice přišla ještě úspěšnější Laputa: Zámek v oblacích (1986). Motiv bájného města si Miyazaki půjčil v Gulliverových cestách a tento film mu přinesl první ocenění.
Na počest své dlouhodobě nemocné matky natočil Miyazaki svůj druhý film Můj soused Totoro (1988). Půvabný příběh vypráví o dvou děvčátkách, které se s otcem přestěhují na venkov. Tam se seznamují s rozličnými bytostmi, hlavně s lesním duchem Totorem.
Následoval Doručovací servis slečny Kiki (1989). Film vypráví o malé čarodějce, která se rozhodne, že je čas se osamostatnit. Předlohou ke Kiki byla dcera Miyazakiho přítele, ostatně Miyazaki využívá živé předobrazy pro velkou část svých postav.
Žádná žvatlající infantilita
V roce 1992 dokončil Miyazaki letecký příběh Porto Rosso, který není jako jediný ani trochu určen dětem. Přesto je i u jeho ostatních filmů doporučení pro dětského diváka přinejmenším diskutabilní. Miyazaki je sice přezdíván japonský Disney, ale jeho tvorba s ním má společnou pouze proslulost a závratný úspěch. Poetika a krása jeho tvorby vychází spíše z opravdovosti než kýčovité barvotiskovosti.
Miyazaki promlouvá k našim srdcím
V roce 1997 přichází Princezna Mononoke a s ní znovu a lépe ekologická záchrana světa. Následuje Cesta do fantazie (2001) a to už se o Miyazakiho géniovi doslechli i ti, kterým se jeho filmy doposud vyhýbaly. Oscarový příběh o dívence, která pracuje v lázních pro mytologické tvory, aby zachránila své rodiče, na sebe prakticky okamžitě strhl pozornost celého světa. Dívka Chihiro je tentokrát inspirovaná Miyazakiho dcerou a její tatínek je sám Miyazaki.
Zámek v oblacích (2004) je asi z Miyazakiho filmů nejblíže k fantasy. Najdete tam pár typických propriet jako čarodějnici a ohňového služebného ducha. Zatím poslední v řadě Miyazakiho animáků je Ponyo z útesu nad mořem (2008). Vypráví o zlaté rybce, která je však ve skutečnosti dcerou podmořského čaroděje.
Zvláštností je, že se mistr Miyazaki nikdy nedívá na televizi. Možná právě proto jsou motivy v jeho filmech tak překvapivé, neotřelé a exotické. A proto se možná tolik dokážou dotknout našich srdcí.
