Jak se říká, nikdo z nás není ostrov. Naše životy jsou propojené s životy předchozích generací. Žijeme je v kontextu toho, co vytvořili ti, kteří tu byli před námi – a stejně tak budou následující generace žít ve světě, který pomáháme tvořit my.

Občas si ani neuvědomujeme, v kolika směrech náš život ovlivňuje to, co jsme se naučili do našich rodičů, případně prarodičů. Nemusí to být materiální bohatství, co nám zanechají jako svůj odkaz – ještě důležitější jsou zdánlivé maličkosti. Mohli nás naučit lásce k oblíbenému koníčku – sportu, knihám, cestování… Disciplíně, kterou potřebujeme při učení či práci. Zdravým životním návykům. Ukázali nám možná, jak vyrobit draka, který opravdu lítá, nebo jak uvařit jídlo podle starého rodinného receptu. Možná nás děda naučil, jak posekat louku kosou, nebo babička, jak vyrábět panenky z kukuřičných listů… Věci, které někdy dokážeme ocenit až postupem času, možná až v době, kdy jim budeme učit svoje děti.

Většinu našich životních postojů jsme také převzali od někoho, kdo nás vychovával, ať už rodina, nebo učitelé. Pokud nám někdo blízký ukázal, jak se radovat z maličkostí, místo toho, abychom si stěžovali na všechno, co není úplně dokonalé, je to dar. Pokud nás někdo naučil nenechat se zlomit neúspěchem a vytrvat ve snaze o to, čeho chcete dosáhnout, pomohl nám k dobrému startu do života.

„Převezmi a předej“

Když se rozhlédneme kolem sebe a zamyslíme se nad svým životem, objevíme spoustu věcí, ať už hmotných či nehmotných, které začal a předal nám někdo před námi. Máme na výběr – buď v nich pokračovat, nebo je opustit, pokud nám nevyhovují – ale vždycky bychom si je měli uvědomovat. Pak můžeme svým dětem předat ty z myšlenek, dovedností a návyků našich rodičů, které nás na cestě životem obohatily – a doufat, že jim také pomohou, a snad i přetrvají dál. Takové dary nás mohou přežít o mnoho generací.

Carpe diem – ale s mírou

Žít tady a teď je obdivuhodný postoj, ale naše chování zároveň ovlivňuje ty, kteří přijdou po nás, a na to bychom neměli zapomínat. Naše postoje pomáhají formovat společnost, ve které budou žít. Životní prostředí zůstane pro naše děti v takovém stavu, v jakém ho zanecháme. Pokud budeme jen užívat a brát, další generace budou žít na zpustošené planetě.  Jsme jen dočasní návštěvníci Země, ne její výhradní vlastníci – a na tom, co se bude dít po naší smrti, záleží. Neměli bychom zapomínat, že máme vliv na to, co přijde, a náš odkaz může přetrvat déle, než vzpomínky na nás.

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/michelangelo-abstrakt-chlapec-d%C3%ADt%C4%9B-71282/