Hudba je neoddělitelnou součástí našich životů. Dokázali byste si představit život bez ní? Už od pravěku se lidstvo věnovalo vyluzování uchu libých zvuků. A od úsvitu lidského věku hudba ušla opravdu dlouhou a rozvětvenou cestu. Různé podoby hudby se během času vyvinuly natolik, že pokud se s některým druhem hudby od dětství běžně nesetkáváme, později se mu musíme naučit naslouchat, abychom z něj mohli mít zážitek. Platí to třeba pro klasickou hudbu, ale také podoba hudby jiných kultur nás může často na první poslech spíš zarazit, než abychom v ní našli zalíbení.
Za neustálý vývoj hudby ale platíme daň – to, co poslouchaly generace před námi, už našim uším může občas znít divně. Divili jste se někdy, co to poslouchá vaše babička nebo děda? Oni se možná zas diví tomu, co za jekot se to line z našich „empétrojek“. Hudební vkus se prostě stále vyvíjí.
Každá doba a každá kultura měla a má své hudební styly. Často bychom je hudbou ani nenazvali. Vezměte si například katajjaq, kterým se baví inuitské ženy a který než jako zpěv působí spíš trochu jako synchronizované chrochtání. Tento hrdelní zpěv má podobu soutěže – dvě ženy se postaví proti sobě a vyluzují hrdelní tóny, dokud jedné z nich nedojde dech nebo se nerozesměje. Na to, jak to vypadá, se můžete podívat tady: https://www.youtube.com/watch?v=iUq3_vYVEmc
Tuvanský hrdelní zpěv zase zpěvákovi umožní zpívat více než jednu notu najednou. Zní to neuvěřitelně? Podívejte se na toto video a uvidíte sami. https://www.youtube.com/watch?v=TVyyhHFKI8E
Anebo si poslechněte ukázku lovecké písně kmene Mbuti: Tato píseň, která doprovází lov slonů u kmene Pygmejů z Papuy nové Guiney, na první poslech zní jako obyčejné výkřiky, ale po chvíli v ní objevíte zvláštní harmonii. http://grooveshark.com/#!/s/Elephant+Hunting+Song/3WuPPf?src=5
Ale za hudbou, která nám bude znít zvláštně, nemusíme tak daleko do historie. I dnes vzniká spousta velice podivných žánrů.
Například takzvaná „neskutečná hudba“- Impossible music, která byla vytvořena na počítači, zní jako hra na piano – až na to, že libovolný počet hudebníků za jednou klaviaturou by tuto muziku nebyl fyzicky schopen zreprodukovat. Během každého okamžiku je totiž používáno až 80% kláves! Našemu uchu, které je schopné rozlišovat jen omezený počet zvuků, zní výsledek místy jen jako bílý šum. https://www.youtube.com/watch?v=I906a5msynw#t=197
1-bit Symphony jsou zvuky produkované jednoduchým jednobitovým zařízením, kterým byly vybavené starší počítače bez zvukové karty. Hudba se začne nikoli přehrávat, ale za pomoci složitého algoritmu vytvářet přímo v zařízení v okamžiku, kdy do něj připojíte sluchátka. Výsledek ale spíš tahá za uši, než aby to byl příjemný zážitek. http://vimeo.com/12244413
Dawn of the Midi je naopak hudba hraná na reálné fyzické hudební nástroje, která se ale snaží znít jako elektronická. Bizarní? Poslechněte si ukázku: https://www.youtube.com/watch?v=tcY5czIND-A#t=417
Lowercase zase není o moc víc, než ticho, proložené občasným tichým zvukem – ambiente dovedené do extrému. Tento minimalistický žánr vytvořil hudebník Steve Roden. https://www.youtube.com/watch?v=OMtXaRUMFjg#t=98
A to nejlepší nakonec: Asi nejbizarnější skladba Johna Cage, amerického skladatele experimentální hudby, se nazývá 4’33“ a obsahuje přesně čtyři minuty a třicet tři sekund – ticha. Myšlenka za tímto „hudebním dílem“ je dát posluchačovi prostor naslouchat zvukům, které ho obklopují a prožít je.
Stále ještě si po přečtení tohoto článku myslíte, že třeba taková dechovka je „divná“?
Zdroj obrázku: http://www.flickr.com/photos/foreignoffice/4009195946/