Animované filmy japonského studia Ghibli jsou známé po celém světě – a pokud jste ještě nějaký neviděli, měli byste to napravit. Tyto příběhy s krásnou animací, plné fantazie, humoru, ale například i ekologického podtextu totiž rozhodně zdaleka nejsou jen pohádkami pro děti.
Naušika z Větrného údolí, Cesta do Fantazie nebo smutný, ale působivý Hrob světlušek… to je jen několik z mnoha úchvatných filmů, které studio Ghibli za dvacet devět let své existence vytvořilo. Miyazakiho filmy většinou obsahují prvky fantastiky. Některé se odehrávají ve světě, který až na pár nečekaných detailů odpovídá tomu našemu (například Whisper of the heart, hřejivý příběh dívky, která se snaží stát spisovatelkou), jiné se odehrávají v alternativní minulosti obývané duchy a démony (Princezna Mononoke), další zas v kompletně vymyšlených, fantaskních světech (Cesta do Fantazie) či postapokalyptické budoucnosti (Naušika z Větrného údolí).
Studio Ghibli založil japonský režisér Hayao Miyazaki spolu se svým kolegou Isaem Takaharou v roce 1985 po obrovském úspěchu jejich prvního společného celovečerního filmu, Naušika z Větrného údolí z roku 1983. Název studia znamená „horký vítr vanoucí Saharou“ a pochází z názvu italských průzkumných letadel, která byla používána za druhé světové války. Miyazaki je totiž velkým milovníkem létání, což se promítá i do jeho tvorby.
Některé z filmů jsou více cílené na dětské publikum – například Doručovací služba slečny Kiki, ve které se mladá čarodějka vydává do světa na zkušenou, nebo Cesta do Fantazie, kde malá Chihiro musí vstoupit do služby v lázních pro nadpřirozené bytosti, aby zachránila rodiče, které zlá čarodějnice zaklela do podoby prasat. Roztomile pohádkový je také film Můj soused Totoro, který vypráví o dvou dětech, jež v lese potkají přátelského ducha. Na všechny tyto filmy se ale může směle podívat i dospělý divák – určitě se nudit nebude.
Tematicky vážnější, i když pořád plné bohaté fantazie, jsou například filmy Naušika z Větrného údolí či Princezna Mononoke. Oba tyto filmy mají silný ekologický podtext, ale nic v nich není černobílé – nedočkáte se zde klasických „záporáků“, spíše postav s odlišnými motivacemi. Naušika vypráví o vzdálené budoucnosti po velké válce, kde většinu Země pokrývá jedovatá džungle a přežívající zbytky lidí jsou rozdělené do malých státečků. Relativní mír ale naruší nález prastaré, ničivé zbraně. Princezna Mononoke je naopak zasazena do středověkého Japonska. Hlavním hrdinou je princ Ašitaka, který se vydává na cestu, aby našel způsob, jak zlomit kletbu, kterou na něj seslal démon, a přitom se zaplete do konfliktu mezi lesními bytostmi a obyvateli města v lesích.
Silný protiválečný podtext má Howlův chodící zámek (v oficiálním českém překladu prezentován pod poněkud matoucím názvem Zámek v oblacích), adaptace knihy anglické spisovatelky Diany Wynne Jones. Nabízí příběh dívky, kterou zlá čarodějnice zaklela do podoby stařeny. Sofie prchá z domova, aby našla útočiště v monstrózním zámku obávaného čaroděje Howla. Nic ale není úplně takové, jak se zdá, a řešení jejího problému může být poněkud nečekané…
A milovníci knih Astrid Lindgrenové se mají na co těšit – Ghibli totiž v letošním roce připravuje svůj vůbec první seriál na motivy knihy Ronja, dcera loupežníka.
O filmech studia Ghibli by se toho dalo napsat mnohem víc – lepší představu si ale uděláte, pokud si nějaký z nich rovnou pustíte. Radši to ale udělejte v době, kdy budete mít dostatek času – možná se vám „ghibliovky“ natolik zalíbí, že zdaleka neskončíte jen u jednoho filmu.
Zdroj obrázku: http://angelii-d.deviantart.com/art/Chihiro-Haku-Spirited-Away-445796060
