Už od nepaměti se lidé snažili vymyslet nástroje, které by jim pomohly se složitými výpočty. Už před pěti tisíci let staří Řekové a Římani používali abakus, který byl prvním známým počítacím nástrojem. Byla to hliněná destička, na které se počítalo pomocí posouvání kamínků. Mimochodem, právě abakus dal jméno kalkulačce, protože kamínky do něj vkládané se nazývaly „calculli“. Přístroje k usnadňování výpočtů se v průběhu času a s postupujícím vývojem techniky stávaly stále složitějšími. Dnešní počítače od hliněných destiček už ušly opravdu velký kus cesty.
Prvopočátky dějin počítačů se začaly rýsovat, když v roce 1725 Basile Bouchon poprvé použil děrovaný papír k řízení tkalcovského stavu. O rok později jeho vynález vylepšil Jean-Baptiste Falcon, a v roce 1801 se zrodily první děrné štítky, které se stále ještě používaly k řízení tkalcovského stavu. Děrné štítky, které bylo možné vyměnit bez změn v mechanice tkalcovského stavu, tehdy vymyslel francouzský vynálezce Joseph Marie Jacquard.
V roce 1835 napadlo Charlese Babbage děrné štítky použít k programování mechanického kalkulátoru. Díky využití děrných štítků se tak zrodily první programovatelné stroje. Babbageův „Analytický stroj“ měl být poháněný parním strojem a měl být složený z paměti nazývané „sklad“ a procesoru, který vynálezce pojmenoval „mlýnice“. S Babbagem mimochodem na vývoji programů pro jeho stroj spolupracovala nadaná matematička Ada Lovelace, která se tak stala první programátorkou na světě. Sestavení tohoto stroje se ale bohužel kvůli nedostatku financí nepodařilo. Až v roce 1991 byl podle Babbageových plánů a s použitím prostředků dostupných v 19. století postaven funkční přístroj, který prokázal, že by tyto plány bezproblémově fungovaly.
Historie počítače se dnes dělí na několik generací, v nichž byly počítače založené na různých principech. My se momentálně nacházíme v generaci čtvrté.
Nultou generaci představovaly elektromechanické počítače, které převážně využívaly relé. K jejich vývoji došlo především díky druhé světové válce, kdy bylo potřeba předpovídat nepřátelské útoky, a také vytvářet a prolamovat šifry. První fungující počítač sestrojil v roce 1938 německý inženýr Konrad Zuse. Jmenoval se Z1 a byl velmi neohrabaný a poruchový. Poté Zuse postavil zdokonalené počítače Z2 a později Z3, který byl mimo jiné používán k výpočtům charakteristik balistických raket V2. V téže době probíhal vývoj počítače i v Americe – v lednu 1943 Howard H. Aiken zprovoznil počítač nazvaný Harvard Mark I, který byl nejspíše použit k výpočtům při vývoji atomové bomby. Bylo to na naše poměry obrovské monstrum – tento počítač měřil více než patnáct metrů a vážil pět tun.
Prvním počítačem první generace byl ENIAC – první elektronkový počítač, který vznikl v roce 1944 v Pensylvánii. Byl ještě větší, než počítače nulté generace – zabíral plochu zhruba 150 m² a vážil kolem 40 tun. Navíc spotřebovával tolik energie, že v sousední budově musel mít vlastní elektrárnu, která napájela pouze jej. Bez poruchy vydržel v provozu pouze v řádu hodin.
Druhá generace počítačů vznikla, když byl vynalezen tranzistor. Ten umožnil zmenšení počítačů spolu se zvýšením jejich rychlosti a spolehlivosti. Prvním takovým počítačem, který byl sériově vyráběný, byl v roce 1951 UNIVAC od tvůrců ENIACU. Zajímavostí je, že pátý vyrobený UNIVAC úspěšně předpověděl vítězství Dwighta D. Eisenhowera v prezidentských volbách. V této době vznikají také první programovací jazyky – COBOL, FORTRAN či ALGOL.
Třetí generace byla založena na použití integrovaných obvodů, které v jednom čipu sdružují více tranzistorů. Jejich vynálezcem byl Jack Kilby v roce 1958. Integrované obvody umožnily další výrazné zvýšení výkonu a zároveň zmenšení počítačů. V roce 1966 pak byla vynalezena magnetická bublinková paměť, která umožňuje uchovávat data ve formě nul a jedniček, přičemž „jedničky“ jsou zmagnetizovaná místa na integrovaném obvodu, zatímco „nula“ označuje absenci magnetizace. První osobní počítač (personal computer, čili ve zkratce PC) jménem Anita Mark 8 vyrobil Angličan Norman Kitz.
Vznik osobního počítače zahájil čtvrtou generaci počítačů, která je postavena na využití mikroprocesorů a trvá dodnes. Osobní počítače s prvním operačním systémem MS-DOS začala firma IBM prodávat v roce 1981. Operační systém byl velký průlom, protože díky němu mohli uživatelé snadno ovládat počítač pomocí jednoduchých příkazů, aniž by museli umět programovat. Windows 1.0, které byly vylepšenou verzí MS-DOS, pak byly uvedeny na trh v roce 1985.
V roce 1989 se Tim Bernes-Lee z CERnu snažil vymyslet jednoduchý systém pro sdílení vědeckých dat a vynalezl programovací jazyk HTML. Vytvořil tak vlastně internet, jak jej známe dnes. V roce 1990 už byl v provozu první webový server a první prohlížeč.
A kam se bude vývoj počítačů ubírat v budoucnu? To asi nikdo netuší. Jisté je, že si těžko představíme, co všechno může být možné už během pouhých pár let.
Zdroj obrázků: http://pixabay.com/cs/kancel%C3%A1%C5%99-nez%C3%A1visl%C3%BD-pracovn%C3%ADk-583839/
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_po%C4%8D%C3%ADta%C4%8D%C5%AF#/media/File:Eniac.jpg
