Posted on

Taky si občas počítáte, kolik byste potřebovali vydělávat, abyste mohli mít všechno, co potřebujete a žili způsobem, který vám vyhovuje? A přemýšleli jste někdy nad tím, že je to možná jedna velká lež? Že kdybyste opravdu vydělávali tolik, potřebovali byste za čas stejně ještě víc? Anebo ne? Myslíte, že existuje nějaká fixní částka, která by vás přivedla k osobní svobodě?

Peníze nás vedou do pasti moci a postavení

Pokud jste se někdy setkali s podnikatelskými poradci, ti často tvrdí, že jediná cesta k osobní svobodě je navyšováním příjmu. Ano, peníze rozhodně poskytují svobodu, ale kde je hranice, ať už minimální, či maximální, díky které už je člověk svobodný? Pokud se také setkáváte s podnikateli, možná jste si všimli, že často dosáhnou svého maxima a pak se zlomí nebo dokonce vyhoří. Následně většinou dojdou k názoru, že se budou spíš muset omezit ve výdajích.

Jenže už bývá těžké omezit se, když máte nějakou tu hypotéku na 20 let, splácíte luxusní auto a platíte spousty jiných věcí, které jsou závazné. A jak lidem roste příjem, mění také okruh svých přátel a známých, koníčky, styl práce i trávení volného času. Pokud tyhle kroky člověk činí bez rozmyslu, pravděpodobně ho učiní závislým na kolotoči zbytečného navyšování spotřeby.

S penězi, které mají k dispozici Bill Gates, nebo Warren Buffet by se dalo udělat mnoho dobrých věcí. Jenomže když si přečtete knihu o někom, kdo je takhle bohatý, zjistíte, že je v pasti. Díky penězům mají totiž tito lidé také moc a jisté postavení – a toho už se nedokážou vzdát. Cítí, že kdyby svůj majetek nerozmnožovali, o své postavení přijdou.

Kuchařka ze Svatojánu a žlutý trabant

Na druhou stranu lidé, kteří pochopili, čím je navyšování příjmu ohrožuje, a dokázali se omezit ve spotřebě, žijí zdá se záviděníhodný život. Příkladem může být výtvarnice na volné noze, Eva Francová, autorka blogu Kuchařka ze Svatojánu. Před navyšováním příjmu dává přednost udržitelnému hospodaření a životní autenticitě. (http://generace21.cz/55347-byt-zenou-vladkyni-krbu-vyzaduje-mnohem-vic-nez-varit-rika-eva-ze-svatojanu/ http://kucharkazesvatojanu.blogspot.cz/)

To samé (jen ve žlutém) dělá parta, která cestuje po světě převážně ve žlutých trabantech a nesmírně tím baví své fanoušky. A taky jim dokazuje, že plný život, kde každou vteřinu můžeme zažít něco úžasného, opravdu není závislý na výši příjmu či stavu účtu. (http://coolzine.cojevakci.cz/nejoblibenejsi-cesky-serial-trabantem-jizni-amerikou/)

Asi nejvýraznějšími příklady jsou dva lidé z mé branže, oba původně konzultanti SAP. Jako takoví byli finančně za vodou, ale v jejich životech patrně nastal okamžik, kdy si zřetelně uvědomili, že už není kam jít. Vlasta Puczok se rozhodl raději obletět svět s paraglidingovým křídlem. Petr Hirsch se pro změnu vydal kolem světa pěšky. Pochopili, že žádné peníze nejsou uspokojivá kompenzace za plné prožívání života skrze to, co nás skutečně naplňuje. Tihle pánové si nejen užívají plný život, ale také nám ukazují cestu.

(http://www.puczok.com/vvv/, http://cestovani.idnes.cz/cestovatel-a-dobrodruh-vlasta-puczok-dwl-/kolem-sveta.aspx?c=A150113_150214_kolem-sveta_tom)
(http://www.pout.eu/,http://petr-hirsch.cz/#bio)

Všichni tito lidé jsou živoucí doklad, že není důležité mít vysoký příjem, ale je nezbytné dělat to, čemu věříme a co nás baví. Žijeme jen jeden život, a když se vzdáme jeho autenticity, jaká potěšení nám vlastně zbydou?

Žít s minimálními náklady neznamená neuspět

Asi je těžké tohle vidět hned na začátku. Člověk je zaslepený tím, co všechno mu peníze dovolí. Exotickou dovolenou, kde si může nakoupit, co ho napadne, investování na burze, které asi moc nedopadne… Proč žít s minimálními náklady, takový život nám přijde ubohý, vždyť stačí jen trochu máknout a můžeme mít všechno…

Žít s minimálními náklady ale neznamená, že musíme být neúspěšní v podnikání, ani že se musíme živit nejlevnějšími špekáčky. Znamená to hlavně změnu paradigmatu myšlení. Chce to spatřit smysl v systému, ve kterém si zvolíme náklady, jaké nám vyhovují, a které jsou pro nás dlouhodobě udržitelné.

Mohlo by se to zdát jako nějaký šílený manýrismus, ale dává to smysl. Když se na to podíváte z hlediska udržitelnosti života na naší planetě, zvyšování příjmů vede k drancování jejích zdrojů. Ze sociálního hlediska vede navyšování příjmů k prohlubování propasti mezi bohatými a chudými, což také není dlouhodobě udržitelné. Zajímavé je, že větší náchylnost k minimalizování nákladů mají lidé věřící, nebo pouze víru nepraktikující. Možná je to tím, že jsou zvyklí uvažovat v souvislostech, které nezahrnují pouze je samotné.

Je rozumné čekat, až si umírněnost vydupají aktivisté?

Většinu lidí asi nikdy otázka, zda peníze skutečně vedou k větší osobní svobodě, nenapadne. Znamená to tedy, že bychom měli vybudovat systém nějakých umělých omezení navyšování spotřeby, abychom dokázali lépe soužít a zbytečně nevytěžovali zdroje?

Umělá a plošná omezení nebývají dobré řešení. Pokud člověk nemá nejmenší tušení, jaké jsou k omezení důvody, a nevzal je za své, nikdy to nefunguje, jak by mělo. Snad už je dnes hrozba vyčerpání zdrojů tak velká, že lidstvo dojde k omezování spotřeby samo, přirozenou evolucí. Vždycky však budou existovat lidé, kteří nebudou chtít dodržovat pravidla a budou se zasazovat o jejich zrušení. Na ty bude platit pouze to, když jejich postoj bude společensky nevhodný. Pro takové chvíle však bude také důležité, jak se zachovají právě takoví lidé jako Gates, Buffet, nebo u nás Babiš.

Avšak očekávat postupný přirozený vývoj je naivní. Ve skutečnosti asi jediná možná cesta povede přes různá aktivistická hnutí a patrně i přes přijímání dílčích omezení. Ovšem aktivisti nemusí být zrovna to nejlepší, co by nás mohlo potkat. Pokud bych totiž měl za hlavní životní potěšení auto s vysokým výkonem motoru a na popud aktivistů by mi bylo zakázáno, vůbec by mě to nepotěšilo. Proto je asi důležité, aby si cestu umírněnější spotřeby opravdu vytyčil každý sám a ponechal si to, co ho dělá skutečně šťastným.

Bude tedy rozumnější daň z luxusu?

Dalším možným plošným omezením, zdánlivě bezbolestným, by mohla být daň z luxusu. Tady ale reálně hrozí, že stát zase o něco nabyde na své moci a funkci. A to je špatně, protože když se omezují ve spotřebě lidé, měl by se omezovat i stát.

Když se tedy podíváme na plošná nařízení a změny, které by vedly ke snížení spotřeby jednotlivců a potažmo státu, vychází nám z toho, že by mohly být nepříjemné až kontraproduktivní. Je to tedy další důvod, který by měl rozumného člověka postrčit k dobrovolnému snížení vlastní spotřeby dříve, než k tomu bude nevhodně přinucen.

Hledejme cesty, jak dělat věci levně, ale kvalitně

Jak bychom se tedy ale měli zařídit, abychom neuvízli v koloběhu navyšování příjmů, ale přitom měli dostatečnou finanční svobodu? Už jsem to vlastně naznačil. Jeden ze způsobů, který považuji za méně bolestný je postupné uskromňování. Nejdůležitější krok je, uvědomit si tenhle kolotoč. Pak si musíme stanovit hranici, ke které chceme nejdále zajít. Potom už stačí jen zvážit pečlivě každý krok, který nás zavazuje k vyšším výdajům, jako přijetí hypotéky, nový drahý koníček apod.

Je také na místě hledat cesty, jak dělat nákladné věci levně, aniž by to bylo na úkor jejich kvality. Já mám tento přístup vyzkoušený v golfu, kde funguje skvěle. I tento drahý koníček se dá skutečně dělat na kvalitní úrovni levně – proto je v některých zemích tak masovým sportem.

Druhá cesta k umírněnosti je poněkud náročnější. Spočívá v náhlém vystoupení ze systému ze dne na den a okamžitém omezení spotřeby. To udělali třeba právě už výše zmínění pánové Puczok a Hirsch. Vzdali se velmi dobře placeného zaměstnání a vydali se za dobrodružstvím jen s tím, co unesli na zádech.

Za kolik budete muset žít v důchodu?

U každého z nás přijde nutně okamžik, kdy si uvědomíme, že už svůj příjem díky svým schopnostem nedokážeme navýšit ani o halíř. A hrozí nebezpečí, že se ocitneme v situaci, kdy kolotoč výdajů prostě nepůjde snížit a tak se dostaneme do pasti. Proto doporučuji začít co nejdřív s první, méně bolestnou cestou, a pasti tak předejít.

Možná vás napadne, jako mnoho jiných před vámi, že skvělé řešení může být taky přestěhovat se do země s nižšími životními náklady a pracovat přes internet pro dražší země. To není určitě špatné řešení pro jednotlivce, ale pro lidstvo jako takové nikoliv. Navíc jde o řešení krátkodobé – jen než v té levné zemi vzrostou náklady…

Obě alternativy jak snížit náklady a spotřebu vyžadují nějakou finanční rezervu. Jak by asi měla být velká, můžete zjistit na téhle kalkulačce. (http://www.penize.cz/kalkulacky/uspory-duchod-renta) Mně pomohla hodně, protože jsem si díky ní udělal odhad, kolik zvládnu naspořit a došlo mi, že se budu muset v důchodu omezit.

Možná se vám zdá divné, že řeším důchod ve 30 letech, ale přijde mi to rozumné. Proč by mi měla v době, kdy budu mít konečně čas na všechno, klesnout životní úroveň? A proč bych neměl jít do důchodu už v 50? To je myslím poměrně silný impulz k tomu, abych se vydal na cestu omezování navyšování příjmů a spotřeby.

Je řešením renta pro všechny?

Možná budete namítat, že pokud většina naší společnosti přijme cestu snižování spotřeby za svou, přestaneme se jako civilizace vyvíjet, protože ztratíme „drive“. Pokud snižování spotřeby nebude na úkor kvality a zachováme si svou kreativitu, tak se to nestane. Vidíme to právě na příkladu kuchařky ze Svatojánu nebo cesty trabantem kolem světa. Tyto projekty jsou tak kvalitní, že daleko předčí spousty jiných se statisícovými náklady.

Hlavní je, neskončit na gauči u televize se spotřebou 1 piva, laciného špekáčku a krabičky cigaret. Je stanoveno, že hranice hmotné nouze je 2500 Kč měsíčně a existuje nemálo lidí, co na této hranici žijí. Byl tu už i takový nápad, že by EU zrušila všechny sociální dávky a prostě by vyplácela každému rentu 1000 až 1500 EUR. Podle mě je to reálná hranice, na které by se dalo stavět. Kdo by nechtěl, nemusel by už dělat nic navíc, měl by prostě tuto rentu. Kdo by chtěl víc, měl by možnost si přivydělat a všichni by byli spokojení.

Tato myšlenka je založená hlavně na tom, že dnes je produktivita práce na takové úrovni, že naši spotřebu pokryje relativně malé procento pracujících lidí. Nutnost práce pro všechny je zbytečnou zátěží pro trh práce. Dobrovolnost a možnost je podle mě přesně ten „drive“, co by nám zůstal. Podnikání by každopádně vždy mělo vést k zisku. Pokud budeme mít potřebu ho vytvářet, „drive“ neztratíme.

Záleží hlavně na tobě

V souvislosti s tímto tématem je tu také závažná otázka, zda by společnost měla podniknout kroky vůči lidem, kteří mají extrémní příjmy a vyčerpávají zdroje víc, než ostatní. Zároveň jsou to to vlastně přesně ti lidé, kteří to mají všechno v rukou. Mají moc, peníze, kontakty a vlastní zdroje. Pokud oni nebudou mít chuť cokoliv změnit, nic se taky nezmění. Střední třída však na ně může vyvinout tlak, například svým vlastním chováním a šířením osvěty. Může jim ukázat, že si přeje, aby se lidstvo chovalo jinak. Proto je také tento článek určen nikoliv těm mocným, ale střední třídě, nebo lidem, kteří mají ambice se jí stát.

Dnešní situace je totiž taková, že se do kolotoče navyšování příjmů zapojují lidé z dalších a dalších zemí a zdroje se tak budou vyčerpávat ještě rychleji. V tomto ohledu dost pomůže, bránit se expanzi investic těchto zemí. Řešením rozhodně není to, přijímat investory z Číny, protože se zvýší počet pracovních míst, která budou placená miskou rýže a pokryta uprchlíky z válečných zón. Takové excesy vedou ke ztrátě veškerého „drivu“ rozhodně spolehlivěji než omezování spotřeby.

Když se ohlédnu za celým tímto tématem v celé jeho komplexnosti, vidím tu skutečně jedinou možnost, jak zajistit, aby naše civilizace začala uvážlivě snižovat svou spotřebu. Zákazy a příkazy nebo nátlak aktivistů nejsou nejlepší nápad. Jediné, co tu může pomoci, není síla zákazů, ale osobní příklad a osvěta. Záleží tedy na každém z nás.

Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidstvu nejvíc překvapuje, odpověděl: Lidé.

Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze.

Pak obětují peníze, aby znovu získali zdraví.

Pak se tak znepokojují budoucností, že nežijí v přítomnosti.

Žijí tak jako by neměli nikdy zemřít.

Pak zemřou bez toho, aby před tím žili.

(http://citaty.org/dalajlama-citat-o-lidech/#sthash.3XAjLaeu.UY3QVSt4.dpbs)

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/%C5%BEena-d%C4%9Bv%C4%8De-svoboda-%C5%A1%C5%A5astn%C3%BD-slunce-591576/