Klaunská hůl se původně jmenovala Slapstick, ovšem v němé grotesce se tento název ujal pro policejní pendreky. Odtud byl jen krůček k tomu, aby se vžil pro označení celého žánru plného šlehačkových bitev, kopanců do policejních pozadí, honiček a srážek aut.
Zapomenutá země grotesky
Komedie, nebo chcete-li groteska, se z mladého filmového umění vyloupla hodně záhy. Lidi se vždycky rádi bavili a jakou větší legraci dostanete z němého filmu než příběh doslova nacpaný jednoduchými gagy?
Přestože je tento žánr dnes spojován spíše s Amerikou, Francouzi to rozjeli už na přelomu 19. a 20. století. Začali využívat možnosti stoptriku, dvojité expozice a dalších triků, inspirovaných divadelním jevištěm.
Stříkající hadice
Film bratří Lumiérů Pokropený kropič byl vlastně první groteskou. Zahradník v něm zalévá stromy a malý chlapec mu přistoupne hadici. Zahradník se diví, proč voda neteče a v okamžiku, kdy si prohlíží ústí hadice, chlapec z ní sleze.
Působivost komedie na lidskou duši ověřil ve svých trikových filmech i Georges Méliés a jeho následovník Charles Pathé. Už u něho se našly motivy, typické pro pozdější grotesku. Komičtí policajti, šílené honičky, absurdní humor i řetězové reakce.
Brzy se ve Francii objevili komici, kteří se na grotesku specializovali a vnesli do žánru další typické rysy. Například André Deed, známý ve Francii jako Boireau či Gribouille a u nás jako Lemánek, a Max Linder dokázali vtisknout svým směšným hrdinům nezaměnitelnost a svébytnost. Díky nim se také groteska rozšířila do celého světa.
Vulgární groteska
Po vypuknutí 1. světové války ovšem éra francouzských grotesek končí a otěží se ujímá Amerika. Ačkoliv původně tam neměla groteska na růžích ustláno. Byla považována za vulgární a společensky nebezpečnou. Ovšem lid si přál svou zábavu, a tak bylo brzy vše zapomenuto a americká groteska začala vzkvétat.
Náplň zůstávala ovšem stále stejná: bláznivé honičky, dorty, plachtící vzduchem a nakopávání strážnických zadnic. Postupně se však přidávaly i vážnější motivy, až přišel čas Charlese Chaplina. Ten udělal rázný konec bezduše řetězeným gagům a obohatil grotesku o sentiment a patos. A tím dal vlastně vzniknout kořenům současné komedie. Zlomovým snímkem byl Tulák, kterému Chaplin vtiskl dramatický ráz prostřednictvím zápletky, stavící na charakteru hlavního hrdiny.
Zvuk ukončil éru Slapsticku
Charlie Chaplin našel silné konkurenty například v Douglasi Fairbanksovi, Roscoe Arbuckleovi, a v Busteru Keatonovi. Brzy přišli na řadu Harry Langdon a samozřejmě Stan Laurel a Oliver Hardy.
Úspěšný přechod ke zvukovému filmu ve 30. letech 20. století se ovšem podařil jen málokterým z těchto „němých“ králů.
