Pokud marně přemýšlíte, kam zařadit lehce sekaný rytmus, doprovázený zpěvákem s lahodně sametovým hlasem, patrně jste se právě potkali se ska. Tento hudební styl se do světa rozšířil z Jamajky a dalo by se říct, že je takovou babičkou reggae.
Ska bylo reakcí na americké šlágry
V padesátých letech minulého století frčely americké rozhlasové šlágry natolik, že se kvůli jejich poslechu a následné inspiraci vytrácela svébytná hudební forma i na Jamajce. Ale přesně v tom období se Jamajčané šprajcli a vyšli na denní světlo s novým hudebním stylem, zvaným ska.
Úplně první průkopník tohoto zvláštního rytmu byl Ernest Ranglin s kapelou Cluett Johnson & The Blue Buster. Název ska patrně pochází také od nich.
Ska má kolísavý rytmus, je ovšem rychlejší než reggae a může se mísit s punkem nebo jazzem. Jako jeho základní prvek se využívá offbeatový rytmus menta, který je krátký a oddělovaný. Našinec by řekl prostě sekaný. Tento rytmus drží zejména kytara a klávesy. Odvozen byl od tenkrát velmi populárních tanečních stylů, jako byly shuflle, boogie nebo burron rhythm. Promítli se do něho částečně i vlivy z okolních karibských ostrovů, které na Jamajku přivezli emigranti.
Vláda podpořila novou jamajskou národní hudbu ve světě
Jakmile se ska stalo na Jamajce extrémně populárním, začali ho producenti vyvážet do zbytku světa. Tento vývoz byl dokonce oficiální, schválený vládou. Ska bylo za hranicemi otevřeně prezentováno jako jamajská národní hudba.
Texty tohoto hudebního žánru mají asi také díky velkému rozšíření velký tématický i kvalitativní rozptyl. Sahají od popových popěvků přes náboženská a politicky orientovaná témata až k sociální problematice života na Jamajce. Bývají také zhusta přikořeněny jamajským nářečím, zvaným patois.
Mezi nejznámější interprety počátků ska patří Byron Lee, Jimmy Cliff, Prince Buster, The Wailers nebo Desmond Dekker.
Také si pletete ska, rocksteady a reggae?
Ska je ovšem trošku problematický žánr, protože se mnoha lidem může plést s rocksteady. Pravda je taková, že ne vždy jdou od sebe jednoduše odlišit. Rocksteady je totiž takovým přechodem od ska k reggae. Údajně se zrodilo z horka a únavy, když muzikanti už nezvládli hrát ska dost rychle.
Nejmladším potomkem ska je reggae. Basa tu zůstává dunivá jako u rocksteady, ale zpěv je sofistikovanější. Bicí jsou tu mnohem pomalejší a také se sem více promítají africké kořeny. Reggae má tu výhodu, že jeho nejslavnějšího interpreta znají snad všichni na světě. Je to Bob Marley.