Folk znáte asi jako odrhovačky k táboráku, ale když se do tohoto žánru trochu víc zakousnete, zjistíte, že je to jen špička ledovce. Folk se vyvinul v hudbu, která nám předestírá hlavně myšlenky a tím se snaží být tak trochu protipólem zábavné a načančané pop music.
Kořeny našeho folku spočívají až v národním obrození
Hudba s označením folk má své počátky v anglosaských zemích. Její jméno znamená lid, přesněji ale označení pro lidovou píseň. V kontextu populární hudby dneška to však znamená spíš něco jako amatérské písničkářství.
V anglicky mluvících zemích mají trošku hokej v rozdílu mezi původní lidovou hudbou a právě písničkářstvím. U nás to naštěstí máme pěkně pořešené. Původní lidová hudba je pro nás buď lidová hudba, nebo folklór a písničkářství prostě folk.
Při pohledu zpět se může zdát, že se u nás folk náhle objevil v 60. letech minulého století, stejně jako v anglosaských zemích. Ale není to úplně pravda, to se jen začal používat tento název. Písničkářství však u nás mělo už před tím dlouhou tradici. Vyrůstalo z trampské hudby, která už tu byla nejméně 30 let před folkem. Ale ani trampové nebyli první – jejich zpěv se zase zrodil z kabaretních kupletů a lidových písní, které měli zase svou inspiraci v kramářských písních a hudbě národního obrození.
Hraje se na cokoliv, co přežije noc v lese
Tradiční folk je doprovázen kytarou nebo banjem, mohou se přidat i bubínky nebo tamburína. V podstatě se hraje hlavně na nástroje, které jsou snadno přenosné a dokážou přežít trochu té nepřízně nocí, trávených u ohně.
Písničkové texty kladou důraz hlavně na myšlenky a emoce, melodie je tomu zcela podřízena a nesnaží se většinou o větší líbivost. Spousta písničkářů ve svých písních reaguje na aktuální dění ve společnosti nebo nitru autora. Neméně často se podobají zhudebněné poezii a mnoho interpretů sahá k zhudebňování i mrtvých básníků, pokud vidí mezi jejich poezií a současným stavem světa nějakou paralelu.
Ne všechen folk je však smrtelně vážný nebo romanticky rozervaný. Najde se v něm i humor, parodie a nadhled.
Naši písničkáři zpívali o svobodě a útlaku
Vývoj tohoto hudebního žánru u nás je hodně svázaný s obtížnými lety socialismu, kdy plnil roli zakázaného protest umění. Zároveň k nám neměly moc šanci pronikat umělecké vlivy zvenčí.
Proto se náš folk vyvinul ve velmi svérázný, neopakovatelný a v jiných zemích nevídaný hudební žánr, stejně jako hospodský bigbeat. A to z něj dělá výjimečnou hudbu, kterou zdaleka nereprezentují jen táborákové odrhovačky. Jestli nevěříte, zkuste si poslechnout Karla Kryla, Spirituál kvintet nebo Asonanci.
