Patříte mezi ty, kteří by s chutí posvačili hrst dokřupava opečených kobylek, nebo vám z takové představy běhá mráz po zádech? U nás se návrh na hmyzí svačinku většinou nesetká s valným nadšením, ve většině světa je ale pojídání hmyzu naprosto normální.

Možná je načase postoj k začlenění hmyzu do naší kuchyně přehodnotit. Mluví pro to několik argumentů. Za prvé: Chov hmyzu je mnohem ekologičtější, než chov například dobytku či kuřat. Spotřebuje se při něm mnohem méně energie, vody i půdy, a produkuje také výrazně menší množství skleníkových plynů. Za druhé: Hmyz má také vysoké výživové hodnoty – většina druhů obsahuje kvalitnější bílkoviny, než hovězí či vepřové. Kromě toho obsahuje vysoký podíl polynenasycených mastných kyselin, které přispívají ke snížení cholesterolu, a také vysoký obsah železa a vápníku. (Pro srovnání: sto gramů housenek obsahuje kolem 35 miligramů železa, zatímco stejné množství hovězího masa jen zhruba 6 miligramů.) A do třetice – hmyz může chutnat opravdu dobře. Neuvěříte, dokud ho nevyzkoušíte. Termiti například chutnají jako oříšky, červci jako smažené brambory, a pražené saranče zas připomíná popcorn.

 

A na jakých druzích hmyzu si pochutnávají ve světě? Můžete se inspirovat.

 

V Mexiku jsou oblíbené kobylky či cvrčci s omáčkou guacamole a tortillami. Tyto druhy hmyzu obsahují spoustu bílkovin, a jejich výživná hodnota je díky tomu vysoká. Pro začátečníky, kteří touží ochutnat hmyzí pokrm, jsou jedním z nejjednodušších na přípravu cvrčci pražení na másle. V této úpravě chutnají po oříšcích.

V Jižní Americe si zas pochutnávají na housenkách mopane. Díky vysokému obsahu železa jsou tyto housenky jedním z nejčastěji konzumovaných druhů hmyzu v této oblasti. Tradičně se jedí sušené nebo uzené.

Larvy různých brouků, žijících na palmách se hojně konzumují jak ve Střední a Jižní Americe, tak v jihovýchodní Asii a tropické Africe. Lidé kmene Aché v Paraguayi je považují za jakousi přírodní obdobu energetických tyčinek – v tomto kmeni jsou jako zdroj energie ceněné dokonce ještě víc, než med. Tyto larvy totiž většinou obsahují téměř sedmdesát procent tuku. Díky tomu je jedním z oblíbených způsobů jejich přípravy smažení ve vlastním tuku, jedí se ale i syrové. Existuje ale mnoho úprav – v jihovýchodní Asii je například oblíbené sagové suflé – larvy zapečené s bramborovou kaší a dalšími přísadami.

U nás jsou asi nejsnadněji dostupným druhem hmyzu ke konzumaci mouční červi. Larvy potemníka moučného, které se u nás používají jako krmivo pro různá domácí zvířata, můžete ochutnat i vy. Mají podobnou výživnou hodnotu jako hovězí a chutí se podobají celozrnnému chlebu.

Mravenci jsou také v některých částech světa pochoutkou pro labužníky. V jižní Americe například mravence rodu Atta používají jako přísadu do pudinku. U nás si můžete obdobu této pochoutky připravit s obyčejnými mravenci. Ale při výběru pozor – lesní mravenci rodu Formica jsou u nás zákonem chráněni.

A nakonec něco pro odvážné: Dali byste si smaženého švába? V severní Číně je to vyhlášená pochoutka. Chuťově prý připomínají tvaroh s lehce zemitou příchutí. Ale aby šváb chutnal opravdu dokonale, musí se také pečlivě připravit – osmažit ho jednou nestačí, pro křupavější a šťavnatější konzistenci prý musí na pánev aspoň dvakrát.

 

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/en/grasshopper-insect-costa-rica-362361/