U zkoušek můžete docela dobře uspět i bez skutečných vědomostí. Ale potřebujete na to pořádné sebevědomí a vražedný klid. Pokud tohle postrádáte, je nám líto, ale prostě se budete muset dál učit.

Na zkoušku choďte zásadně v oblecích a kostýmcích. A vezměte si něco fialového

Ačkoliv tohle rádi podceňujeme, vizáž udělá hodně. U zkoušek není na místě rebelovat – tedy, chceme-li prolézt.

Přiznáváme, že v tomhle mají slečny lehce navrch. Někteří profesoři jsou pověstní náklonností k sukním či blondýnkám. A fialové stíny prý navozují představu, že přesně víte, o čem je řeč. Ale kluci v obleku taky mohou bodovat, protože vyvolávají dojem, že berou zkoušku vážně a ke svému profesorovi chovají úctu. A fialovou mohou mít třeba kravatu.

Vztah s učitelem je vůbec důležitý. Budujte ho hned od začátku. Snažte se být aktivní po celý semestr a odpovídat na otázky. Profesor si vás zapamatuje jako toho, co všechno ví a u zkoušek to budete mít lehčí.

Na zkoušky choďte v posledním možném termínu a zjistěte si, které otázky ještě nebyly zodpovězeny

Zkoušky se nebojte odkládat a jít na ně mezi posledními. Mezitím si od spolužáků zjistěte, které otázky už profesor položil a podívejte se na ty, co nebyly zodpovězeny nebo na které se nedostalo.

Také je lepší přijít na řadu až po obědě, nebo na sklonku dne, kdy už je profesor unavený a nechce se v ničem zbytečně vrtat.

Velmi důležité je pravidlo, že profesor má vždycky pravdu (i kdyby ji neměl). Když mu budete přikyvovat a ochotně s ním vést debaty, ze kterých vyjde jako vítěz, bude vám zobat z ruky.

Při ústních zkouškách vás může zachránit jenom vata na tisíc způsobů

První a poslední zásada mlžení u zkoušky je vata a zase vata. Je totiž známo, že i když o otázce nevíte zhola nic, tak vydržíte-li mluvit o ničem, bude to působit mnohem lépe, než kdybyste zařezaně mlčeli.

Nejprve je ideální zopakovat položenou otázku a hned se vrhnout do útoku s nějakou otázkou pod záminkou upřesnění tématu. Je možné, že vám při vysvětlování podá profesor informaci, které se budete moci chytit.

Pokud vás žádná inteligentní otázka nenapadne, přejděte rovnou k úhybným manévrům. Musíte jen šikovně najít nějakou vazbu mezi vám položenou otázkou a tématem, o kterém něco víte. Jakmile vás profesor zarazí, najděte si další kličku, která povede k jinému, vám známému tématu.

Profesor je jen člověk a při zkouškách se nudí. Odlište se od spolužáků a pobavte ho debatou!

Zdržujte definicemi. Přesvědčte profesora, že aby se dala položená otázka zodpovědět, je třeba si definovat pojmy, v ní obsažené. S trochou štěstí se vášnivě vrhnete do definování a na otázku samotnou moc času nezbyde.

Pokud jste vynikající rétorici, zahrajte si na chytřejší politiky. Pusťte se do proslovu plného odborného názvosloví a cizích slov, kterým vlastně nic neřeknete.

Hlavně se celou dobu tvařte, že přesně víte, o čem je řeč. I kdyby vám připadalo, že na vás profesor mluví klingonsky. Jakmile budete moct, a nebude to vypadat, že tématu nerozumíte, ptejte se. Čas, ve kterém bude mluvit profesor, se opticky opět přičte vám.