Znáte nějaké filmy, kde hrál Drakulu Christopher Lee? Nebo si snad pamatujete nekompromisního lovce upírů v podání Petera Cushinga? Tak to jste patrně viděli některý z filmů studia Hammer.
Násilí, krev a sadistické úchylky
Studio Hammer Film Productions bylo na vrcholu své slávy v 50. a 60. letech minulého století a zasloužilo se lvím podílem o obrovský rozkvět filmového hororu, který trval až do pozdních 80. let.
Točily se tam sice levné filmy všech žánrů, ale do srdcí fanoušků se studio zapsalo právě horory. Během dvaceti let ukázali Hammeři svým následovníkům cestu k estetizaci násilí, smrti a sadistické sexuality. A protože si byli vědomi lacinosti svých snímků, obohacovali je o nadhled a velmi černý humor, což bylo tenkrát ještě velmi neobvyklé.
Pobořené ruiny hororu sluší
Studio ovšem bylo založeno už v roce 1934 a fungovalo do začátku války. Po ní došlo k obnovení s ideou produkovat levné a rychlé filmy. Tento nápad se ukázal být geniálním tahem. Místo nákladných interiérů začali totiž Hammeři točit v pobořených venkovských sídlech a podomácku udělaných studiích. To se nesmírně kladně podepsalo na atmosféře jejich filmů.
Do té doby se u Hammeru točili hlavně laciné detektivky nebo thrillery, ale v 50. letech přichází horor a sci-fi. Když se k atmosférickým lokalitám přidalo na tu dobu neobvyklé množství krve a odhalených ženských těl, zrodil se kult. Z velké části byl i vystavěn na dvojici hlavních hammerovských herců.
Dravec Drakula a děvčata v bikinách
Christopher Lee se zhostil rolí Drakuly v několika volných pokračováních a dodal mu jakýsi dravčí rozměr. Peter Cushing byl zase vynikající Van Helsing, racionální a chladně uvažující.
Ačkoliv dnes už se to příliš neví, točil Hammer i tzv. filmy s jeskynními dívkami nebo bychom také mohli říct s koženými bikinami. Šlo o filmy pre a pseudohistorické, ovšem hlavně takové, kde ženy pobíhaly velmi spoře oděné. A byly to právě tyto filmy, které katapultovaly na výsluní Raquel Welch.
Hammer se nevzdává
V 70. letech však na studio těžce dolehla konkurence v podobě italské a španělské hororové školy, stejně jako sláva tvůrců, kteří u Hammerů začínali a pak se trhli (Roger Corman). Hammer ukázal zbytku světa, kam se dá zajít a svět ho po zásluze odměnil – nechal ho daleko za sebou.
Studio ovšem nikdy nezaniklo a v posledních letech o sobě zase dává vědět. Zatím má na triku takové počiny jako zbytečný remake švédského filmu Ať vejde ten pravý – Let Me In, nebo docela povedenou duchařinu s Danielem Radcliffem Žena v černém.
Proč se vracet k takovým vykopávkám?
Z dnešního pohledu se filmy staré přes 60 let jeví často jako slaboduché a nudné. Ale na hammerovských filmech je něco, proč se k nim diváci pořád ještě vrací. Snad je to bezostyšně vystavované násilí nebo erotika, snad jsou to potoky krve. Ale možná je to díky atmosférické práci s kamerou a skvělými herci, kteří studiem prošli. To můžete posoudit sami.
